Ještě než začnu svým článkem, chtěla bych tady opsat něco co jsem složila ve škole o hodině, když jsem nemohla pracovat a jen přemýšlela co se včera stalo.
"Rodinu si braň, rodinu si chraň. Napořád. Uvědom si, co pro tebe dělá a ty se takhle chováš. venku jenom chlastáš. To je to co chceš ?? Né viď. Jako malá jsi snila být lékařkou, místo toho se hádáš se svojí matkou. S tou osou, kterou jsi milována a ona od tebe skoro mlácena."

"Evušo umeješ prosímtě nádobí ?" Prosila mě mamka. "Ne umej si ho sama"...Přesně todle vyznělo z mojich úst včera a byl to podnět u nás doma k hádce s maminou. Brutálně jsme se hádaly, já ji vyčítala vše. Počínaje jejím chováním ke mně a k tátovi...Máma to nevydržela a řekla:" Tak a ode dneška si per sama a starej se sama, když si takovej hajzl"....Já:"Mmm...klidně mně to problém nedělá, když chceš, aby jsme platili takový majlant za vodu". To už nevydržela a zvedla se, že mi půjde jednu plesknout. Já se ji vzepřela, odhodila skoro až ke zdi a řekla: "Mě mlátit nebudeš. Furt jen upřednostňuješ, že si moje máma, že mi můžeš dávat nějaké pravidla a já na todle už vážně nemám." Vytřeštila oči a jen dodala:"Todle si ke mně dovolovat nebudeš. Nikdy jsem to u někoho neviděla, aby vlastní dcera mě skoro zmlátila". Já si to v tu chvíli neuvědomila a pustila jsem se s ní ještě do větší hádky...Máma na mě nereagovala a odešla do obýváku.
Zachvíli se vrátila a vyrukovala s dalšími pro mě bezvýznamnými kecy a zase odešla. Po chvíli slyším dupot. Ona. Máma zas za mnou přišla. Co tu zas k čertu chce, říkala jsem si. Najednou začala mluvit:"Víš, ještě bych ti něco chtěla říct. Mám tě moc ráda." Větu dořekla a odešla. Já stála. Koukala. Nevěděla jsem co říci. Brečet jsem nechtěla, ale přeci jsem slzičku nějakou uronila, ale hned potlačila. Po bytě jsem před ní chodila povýšeně. Zanedlouho jsem se salila ven za mojí kámoško, kde jsem se vybrečela. Pokecala s ní a šla dom...Doma jsme na sebe nemluvily. Dnes, když jsem šla do školy nic mě nebavilo. Na nic jsem se nemohla soustředit. Všichni kolem mě se ptali co mi je a já že nic to je dobrý. přitom jsem přemýšlela. když jsem přišla domu ze školy...Postavila jsem se před ní, omluvila, že jsem to přehnala, že mě to strašně mrzí a urovnali jsme si to....!
VÁŽNĚ JSEM ASI LABILNÍ NEBO NEVÍM...AROGANTNÍ, SEBEVĚDOMÍ ZMETEK(NEJSPÍŠE)
Ajéj. Hádky s maminami jsou nejhorší no. I když u nás ještě nenastala chvíle, kdy by mi mamka chtěla natáhnout, ale taky máme docela dost drsné hádky a dokážeme vypustit něco nepěkného. A potom nás to obě mrzí, je to prostě tak. Ale u nás to nasvědčuje tomu, že jsme ryba a rak. A ti se nesnáší. ;D Takže to svádíme na toto.
PS: Jojo, to už si jednou psala o těch balerínách a mě se líbí ty s těma kytičkama. Květinový vzor, chci se jít podívat k ťamíkům třeba na kecky takového typu, uvidíme jesetli něco seženu. ;D :)