Ještě než začnu svým článkem, chtěla bych tady opsat něco co jsem složila ve škole o hodině, když jsem nemohla pracovat a jen přemýšlela co se včera stalo.
"Rodinu si braň, rodinu si chraň. Napořád. Uvědom si, co pro tebe dělá a ty se takhle chováš. venku jenom chlastáš. To je to co chceš ?? Né viď. Jako malá jsi snila být lékařkou, místo toho se hádáš se svojí matkou. S tou osou, kterou jsi milována a ona od tebe skoro mlácena."

"Evušo umeješ prosímtě nádobí ?" Prosila mě mamka. "Ne umej si ho sama"...Přesně todle vyznělo z mojich úst včera a byl to podnět u nás doma k hádce s maminou. Brutálně jsme se hádaly, já ji vyčítala vše. Počínaje jejím chováním ke mně a k tátovi...Máma to nevydržela a řekla:" Tak a ode dneška si per sama a starej se sama, když si takovej hajzl"....Já:"Mmm...klidně mně to problém nedělá, když chceš, aby jsme platili takový majlant za vodu". To už nevydržela a zvedla se, že mi půjde jednu plesknout. Já se ji vzepřela, odhodila skoro až ke zdi a řekla: "Mě mlátit nebudeš. Furt jen upřednostňuješ, že si moje máma, že mi můžeš dávat nějaké pravidla a já na todle už vážně nemám." Vytřeštila oči a jen dodala:"Todle si ke mně dovolovat nebudeš. Nikdy jsem to u někoho neviděla, aby vlastní dcera mě skoro zmlátila". Já si to v tu chvíli neuvědomila a pustila jsem se s ní ještě do větší hádky...Máma na mě nereagovala a odešla do obýváku.